Executive search je obvykle navržen pro menší počet klíčových pozic, kde přístup na trh, důvěrnost a kvalita shortlistu znamenají více než celkový objem náborů. RPO je naproti tomu koncipováno jako širší outsourcovaná náborová kapacita. Dokáže pokrýt rozsáhlejší náborové programy, integrovat se do firemních procesů a pomoci organizaci dlouhodobě škálovat náborové operace.
Z toho vyplývá, že by tyto modely neměly být hodnoceny podle stejných kritérií úspěchu. Executive search se posuzuje podle kvality kritického shortlistu a podle toho, jak dobře poradce zvládá nábor s ohledem na citlivé vztahy se stakeholdery. RPO se naopak často hodnotí podle procesního pokrytí, náborového workflow, kapacity recruiterů a opakovatelnosti napříč různými rolemi či divizemi.
Toto srovnání je zásadní, protože společnosti někdy od modelu RPO očekávají preciznost executive search, nebo naopak od executive search vyžadují procesní podporu v měřítku RPO. Obě tato očekávání vedou ke zmatkům.